Nekrm brouka! Nakrmí se sám…

Česko zasáhla masivní kůrovcová kalamita. V roce 2015 se kůrovec přemnožil na Bruntálsku a Opavsku, v loňském roce kalamita zasáhla Vysočinu a část jižních Čech. Za jak dlouho nám nenasytný brouk sežere všechny lesy?   

          

Slunce se pomalu kloní k západu, poslední hřejivé paprsky pohladí louku a pak zmizí za lesem. Kamenný kruh menhirů sálá teplo, které za celý den pohltil. Na plochém středovém kameni sedí tichá postava a medituje. Místo s neskutečnou energií přitahuje stále více zájemců o jógu, buddhismus a meditaci. A nijak jim nevadí, že největší kromlech v Česku je pouhou replikou megalitické stavby, neboť vznikl na prostorné louce v areálu Resortu Svatá Kateřina teprve v roce 2014.

 

Replika megalitické stavby umístěná na louce
uprostřed lesů láká k meditaci. Neztratí
místo svou unikátní atmosféru v okamžiku,
kdy bude obklopené vykácenými pasekami?

Kdo se bojí, nesmí do lesa              

Samotné místo je úchvatné. Kolem centrálního kamene je rozmístěn kamenný kruh, ten stojí uprostřed zelené louky, která je ze všech stran obklopena prstencem lesů. Klid je zde dokonalý. Jenže co nevidět mohou všechny lesy okolo zmizet v nenávratnu. Svatá Kateřina totiž stojí uprostřed Vysočiny, která již třetím rokem zažívá netušenou ekologickou katastrofu. Ze severní Moravy se sem rozšířila „epidemie“ kůrovce, kterému měsíc co měsíc padnou za oběť desítky hektarů lesů. Útoku nenasytného brouka se nebojí jen lesáci či majitelé lesů, ale i všichni ostatní. Třeba majitelé zmíněného resortu. Jen si to zkuste představit. Když otevřete okno nebo se posadíte na terase restaurace, máte výhled do vzrostlých lesů. Pokud by ovšem všude zůstaly jen uschlé soušky a vytěžené mýtiny, počet hostů by rapidně poklesl. Kdo by jezdil relaxovat na bojiště?

 

Horší to snad už být nemůže              

Právě porosty na Vysočině patří kvůli své monokulturní smrkové výsadbě mezi lehká sousta. Stačí projíždět zdejší rozsáhlé lesy a smutek se zarývá hluboko do srdce. Na mnoha místech se těží, jinde    jsou složené hromady dříví, každý měsíc zmizí desítky hektarů lesa. „Kůrovec? Raději se snad ani neptejte. Snad už to nemůže být horší,“ stýská si Petr Kapoun, starosta malebné obce Horní Ves    umístěné vlastně jen přes kopec od Svaté Kateřiny. Obec vlastní 103 hektarů lesa, většinu sto let starého, který pro ni znamenal dobře uložené peníze. „Příští rok začínáme dělat kanalizaci v celé obci, byla to dobrá rezerva, kdyby nám rozpočet nestačil, ale kůrovcová kalamita všechno mění. Kůrovcové dřevo nabízí každý a není o ně zájem,“ komentuje stávající situaci starosta s tím, že letos se čeká trojnásobně větší rozsah napadených oblastí. Ceny kůrovcového dřeva výrazně spadly, protože nikdo nemá volné kapacity na jeho zpracování.

 

Každý nese kus viny. Majitelé lesů neustále sázeli na smrkovou monokulturu, úředníci a politici zase zaspali a nebyli schopní včas
zareagovat na přicházející kalamitu.

Jak se rodí katastrofa   

Katastrofální rozměr připustil už i ministr zemědělství Miroslav Toman: „V České republice probíhá historicky nejrozsáhlejší kůrovcová kalamita a přes veškeré úsilí se ji nedaří utlumit,“ prohlásil před    několika týdny ministr. Příčiny, proč si nikdo s touto kalamitou nedokážeme poradit, jsou poměrně známé. Sešlo se totiž hned několik faktorů, které eskalovaly dlouhodobý problém s kůrovcem do národní pohromy. České lesy jsou poměrně monokulturní – polovinu stromů představuje smrk, přičemž v některých oblastech je jeho podíl až devadesátiprocentní. Smrk totiž rychle roste a jeho dřevo se nejlépe prodává. A z lesů chce mít každý hlavně zisk. Dalším důvodem je extrémní sucho v posledních letech,    kvůli němuž se oslabené stromy nedokáží broukům bránit (když je sucho jako loni, brouk zvládne během jednoho roku založit i čtyři nové generace). A dále: čím více je napadených stromů, tím je třeba více těžit, ale ceny kůrovcového dřeva klesají, čímž se zvyšuje ekonomický deficit, a současně chybí lidská síla, která by s broukem bojovala. Prostě dokonalý propletenec. Další problém spočívá v tom, že majitelů lesů jsou stovky a některé partie lesů postrádají odpovědného a akceschopného hospodáře, který musí    napadené stromy vyhledávat a likvidovat.

 

A co všechno zmizí…   

Nicméně to vše jsou příčiny, o kterých víme už velmi dlouho. Dá se tak tvrdit, že lesníci a majitelé lesa v poslední dekádě doslova a do písmene seděli na sudu s dynamitem. A čekali, až to bouchne. I když to není tak úplně pravda. Jedním z bojovníků za záchranu lesů na Vysočině je Constantin Kinský, který je největším soukromým vlastníkem lesů v kraji. Ten vidí vedle přírodních a historických faktorů i dalšího viníka. „Sucho je akcelerátor, ale příčinou je lidská blbost a neschopnost českého státu. Lesní zákon nebyl vymyšlen na podporu lesnictví, je to výsledek lobbistických tlaků. Potřebujeme, aby všichni aktéři počínaje státem v lese rychle pracovali tak, aby se napadené dřevo dostalo co nejdříve z lesa, a zachránili jsme tak jeho životaschopnost. Pevně věřím, že vláda přijde s potřebnou pomocí na ochranu přírodního bohatství, jako se to děje například v Bavorsku už od jara,“ zhodnotil pro novináře další souvislosti přírodní katastrofy. Jen pro lepší orientaci: Před kalamitou se na Vysočině za rok vytěžilo zhruba 70 tisíc kubíků dřeva. Před dvěma lety to již bylo 200 tisíc kubíků a loni již téměř půl milionu. Přitom lesníci odhadují, že kvůli kůrovci padne za oběť pět milionů kubíků dřeva. Přičemž z hektaru smrkového lesa je zhruba 400 kubíků dřeva – pokud tedy děsivou rovnici obrátíme, dostaneme se k smutné vizi, podle níž na Vysočině zmizí les na pomyslném čtverci o stranách deset krát deset kilometrů.

 

Letos se na Vysočině očekává ještě větší
spoušť, než byla loni. Pomoci by mohlo
snad jen hodně studené a deštivé léto.

Všechny síly na těžbu   

Za nedostatek vody v české krajině nemohou pouze globální změny klimatu, velkou roli hraje také chování českých zemědělců a jejich nešetrný přístup k obdělávání krajiny. Obilí či řepka se pěstuje na velkých lánech, chybí meze, mokřady, ve velkém zanikají rybníky. To vše prohlubuje sucho, stromy jsou pak slabé a nedokáží se bránit – konkrétně zalévat a ničit kůrovce svou mízou. Přestože problematika boje s kůrovcem je poměrně složitá a pro laiky nesrozumitelná, před nedávnem vznikl projekt „Nekrm brouka“, který všem majitelům lesů jednoduchou a přehlednou formou vysvětluje hlavní pilíře v dlouhém boji s kůrovcem. To samozřejmě nestačí. Naštěstí na jaře letošního roku po dlouhých měsících otálení zareagovalo také ministerstvo zemědělství a vyhlásilo akční plán. Novela lesního zákona tak dává lesníkům nové možnosti, jak s broukem bojovat. Už nemusejí hned zalesňovat vykácené mýtiny, nemusejí odstraňovat soušky, ale mohou veškeré možné finanční i lidské síly soustředit na těžbu kůrovcových stromů, které jako zdroj nákazy představují největší riziko.

 

Nová zbraň?   

Co dál by mohlo pomoci? Především voda a její udržení v krajině, dále pak pestrost lesního porostu a nakonec i vědci. Už v loňském roce se objevila zpráva, která by mohla být pro mnoho lesníků a majitelů    lesa pomyslným světýlkem naděje na konci černého tunelu. Vědci z České zemědělské univerzity vyvinuli látku zvanou EDN, která se aplikuje na stromy zasažené kůrovcem, přičemž během deseti hodin kůrovce zabije ve všech jeho vývojových fázích. Látka byla poprvé vyzkoušena v loňském roce a letos se s ní již pracuje v kalamitních oblastech – třeba v okolí Ledče nad Sázavou. Zda ovšem bude oním spasitelem, který přinese vytoužený obrat, je zatím ve hvězdách.

 

Jediná možná cesta pro české lesy.
Přestože smrkové dřevo se prodává nejlépe,
do lesů se musí vrátit velké množství
listnatých stromů. Ale bude to trvat dlouho…

Před sto lety zasáhla Česko podobná kalamita

To, co zažíváme dnes, už Česká republika jednou zažila. Přesně před sto lety. Tehdy zasáhla české smrkové lesy kalamita v podobě bekyně mnišky, která měla na svědomí likvidaci stovek tisíc hektarů lesa. Její zvýšenou aktivitu lesníci zaznamenali již na počátku 20. století, kalamitní přemnožení akcelerovalo extrémní sucho v roce 1921. Tehdy se do pomoci lesákům zapojila nejen armáda, ale i studenti a děti ze škol. V následujících letech byly vysázeny nové smrkové lesy, které právě dnes kosí nálety kůrovců.

 

text a foto: Libor Budinský

Článek vyšel v letním čísle časopisu Umění darovat, 2019.