Nejkreativnější muzeum

Unikátní multimediální zážitková expozice pro malé i velké v areálu bývalého cisterciáckého kláštera a dnešního zámku rodiny Kinských je klíčem k minulosti i k nádherné krajině Vysočiny.

Bylo, nebylo. V hloubi 13. století se v krajině nedozírných lesů na Vysočině začal psát příběh, jehož pravou tvář můžeme poznat až dnes. A to díky multimediální expozici Muzea nové generace, která propojuje minulost s přítomností a myšlenky s činy. Díky ní můžeme pochopit, jak důležité bylo motto cisterciáckého řádu „Modli se a pracuj“. Cisterciáci přišli do divoké krajiny již roku 1252 a o mnoho století později nechali Santiniho postavit jeden z klenotů české architektury – poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který je dnes zapsán na seznam památek světového dědictví UNESCO.

Největších změn doznal klášter v 18. století za působení opata Vejmluvy, který spolu se stavitelem Santinim vdechl areálu nový život.

 

Santini 1677

Ostatně heslo na wifi v zámecké kavárně zní: Santini 1677. Tedy mistrův rok narození. Podnět k výstavbě této nádherné stavby dal opat kláštera Václav Vejmluva – velký ctitel památky umučeného kněze –, a to ještě předtím, než došlo k jeho blahoslavení a svatořečení. Oba muži, tedy osvícený opat a nadaný architekt, jsou dnes vnímáni jako nejslavnější osobnosti žďárských dějin.

Areál bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou a dnešní zámek rodiny Kinských s unikátní multimediální zážitkovou expozicí pro malé i velké.

První kroky k výstavbě poutního kostela proběhly již v roce 1719, přičemž Jan Blažej Santini měl poměrně volnou ruku v samotné realizaci stavby, pro niž si zvolil tehdy revoluční obrazec hvězdy. Ten však jeho současníkům příliš neimponoval a ještě na konci 19. století byl vnímán jako poněkud záhadný. Genialitu stavby tak docenilo až 20. století, přičemž největší sláva přišla v roce 1994, kdy došlo k zařazení památky na prestižní světový seznam UNESCO.

 

Návrat Kinských

Tím se větší pozornost obrátila také k samotnému Žďáru a jeho zámku. Město poškozené těžkým průmyslem se znovu nadechovalo k životu a důležitou roli měla sehrát rodina Kinských, která se v roce 1992 vrátila na své panství a pustila se do jeho obnovy. Za následující čtvrt století, během něhož Radslava Kinského jako hlavu rodiny vystřídali jeho synové Constantin a Charles Nikolas, investovali Kinští do obnovy svého panství půl miliardy korun. A jedním z největších projektů byla právě výstavba Muzea nové generace, které bylo slavnostně otevřeno před třemi lety. S mottem: „Zažijte cestu! Zažijte příběh!“ ukazuje návštěvníkům expozice dlouhý příběh generací pracovitých mnichů i staré české šlechty. Éra opata Vejmluvy však byla nejen vrcholem, ale současně i labutí písní kláštera. Opat sice nechal přestavět klášterní prelaturu do podoby monumentálního zámku o čtyřech křídlech a současně vybudovat akademii šlechtické mládeže, konírnu či jízdárnu, ale po jeho osvícené vládě přišly josefínské reformy, klášter byl zrušen a později přešel do majetku šlechty – nejprve patřil Vratislavu z Mitrovic, později Ditrichštejnům, Clam­‑Gallasům a nakonec připadl Kinským.

Dotýkání povoleno

A zatímco v drtivé většině muzeí straší návštěvníky cedulky s nápisy zakazujícími sahat na vystavené exponáty, zde je dotýkání dovoleno.

 

Muzeum nové generace posbíralo již několik prestižních cen – od stavby roku na Vysočině až po titul nejkreativnějšího muzea ve střední Evropě. A zatímco v drtivé většině muzeí straší návštěvníky cedulky s nápisy zakazujícími sahat na vystavené exponáty, zde je dotýkání dovoleno. Celá expozice je připravena tak, aby vtáhla návštěvníky co nejvíce do děje. Byť každý prochází expozicí sám za sebe – kvůli sluchátkům s audio průvodcem je omezené sdílení zážitků –, nijak na škodu to není, neboť celá prohlídka je záživná a napínavá. Přízemí je věnováno cisterciákům v době „temného“ středověku, kdy byl tento řád nositelem vědění a dovedností, díky čemuž se mniši významně podíleli na kolonizaci divokého kraje. V prvním patře zase můžete obdivovat fascinující svět baroka plný krásných tvarů a barev. Během své pouti návštěvníci zjistí, jak vypadal běžný den mnicha a současně proniknou do matematických tajů poutního kostela sv. Jana Nepomuckého, v jehož působivých tvarech je zašifrována spousta zajímavých informací.

Minulost zdrojem budoucnosti

Český šlechtic a mecenáš Constantin
Kinský se svou manželkou Marií, francouz‑skou choreografkou a producentkou.

Expozice nenabízí jen zábavu, je klíčem k pochopení celého areálu bývalého kláštera – tedy dnešního zámku, Zelené hory i širokého okolí. A současně je důležitým místem, které zpřístupňuje cestu do minulosti školním dětem, neboť expozice je vyhledávaným cílem školních výprav. A to je mimořádně důležité, protože ve dvacátém století byla kontinuita českých dějin několikrát přetržena a zvláště mladí lidé si jen těžce vytvářejí pouta k dávné minulosti, která jim většinou připadá nezajímavá, nudná a vzdálená. Tato forma osvěty velmi dobře koresponduje s jedním rodovým heslem Kinských, které zní: „Naše minulost je zdrojem naší budoucnosti.“ Proto se také rodina vrátila z exilu, kam odešla po komunistickém převratu a kde její členové dosáhli prestižního postavení v civilních zaměstnáních. Třeba již zmíněný Radslav Kinský žil od konce padesátých let ve Francii, kde se stal světově známým vědcem v oboru reprodukční imunologie. A jeho syn Constantin, v jehož žilách vedle té české koluje též gruzínská krev, neboť jeho matkou byla gruzínská princezna, dosáhl úspěchů jako špičkový investiční bankéř.

 

Památky musí žít a sloužit lidem. Proto jsme se rozhodli vytvořit v Muzeu nové generace pomyslnou křižovatku všech, nejen turistických aktivit v zámku a jeho okolí. Constantin Kinský

 

Muzeum jako křižovatka

Další rodinné heslo zní: „Společnost, která tvoří, může vzkvétat a žít dál.“ Proto se Kinští před několika lety s pomocí evropských dotací pustili do nákladné rekonstrukce bývalého pivovaru, v němž dvojice renomovaných architektů (Gilles Courat z Francie a Bronislav Stratil z Česka), kteří se zabývají obnovou historických památek, vybudovala unikátní expozici, jaká zřejmě nemá ve střední Evropě konkurenci.

Muzeum nové generace je držitelem ocenění
Živa award za nejkreativnější muzeum
ve střední Evropě. Honosí se také titulem
Stavba Vysočiny 2016.

 

„Památky musí žít a sloužit lidem. Proto jsme se rozhodli vytvořit v Muzeu nové generace pomyslnou křižovatku všech, nejen turistických aktivit v zámku a jeho okolí,“ prohlásil krátce po otevření muzea Constantin Kinský, který tráví většinu času v Česku, zatímco jeho bratr Charles Nikolas žije především ve Francii. Špičkovou úroveň expozice potvrzuje i rostoucí návštěvnost, jež by se měla v letošním roce přiblížit hranici 50 tisíc, byť nádherné léto lákalo spíše k vodě než do muzea.

 

Rod Kinských patří mezi nejstarší českou rodovou šlechtu. Původním sídlem byla vesnická tvrz Vchynice u Lovosic, odkud mají i své jméno Wchynští, které se přeměnilo na dnešní podobu Kinští. Z původních vladyků a rytířů se stala hrabata a knížata s rodovým znakem, ve kterém jsou umístěny tři vlčí zuby v rudém poli. Po staletí sídlili
na dědičném panství Chlumec nad Cidlinou, v prvé polovině 20. století převzali sňatkem také správu panství Žďár nad Sázavou. Novodobá historie rodu se začala psát v roce 1992, kdy hrabě Radslav Kinský převzal rodový majetek. Od roku 2008 pokračují v obnově panství jeho synové Constantin a Charles Nikolas Kinští.

 

text : Libor Budinský, foto : Muzeum nové generace

RUBRIKY: