Deník běžce

Ke svým čtyřicátým narozeninám si Jana Červenková připravila parádní výzvu. Poprvé v životě zaběhne maraton, navíc v marockém Marrákeši. A při té příležitosti vybere 40 tisíc korun ve prospěch Sue Ryder.

Nejtěžší chvíle maratonu – když asi čtyři povzbuzující za sebou vždy v odstupu několika stovek metrů volali:
„Už jen 1 km do cíle!“

23. 9. 2018

„Já jen furt nechápu ten princip – věnovat svůj běh ve prospěch Sue Ryder. Jak to funguje?“ ptá se mě v rámci testování kamarádka. „Jo. Tak já jsem dostala nápad oslavit svou narozeninovou čtyřicítku čtyřicítkou maratonskou, mou první v životě a hned v Marrákeši, která k mým narozeninám sedí nejlépe termínově. A dát přitom vědět okolí, že jako případný dárek mi největší radost udělá finanční příspěvek zaslaný přímo organizaci Sue Ryder prostřednictvím mé dárcovské výzvy na Darujme.cz. Cestu a vše kolem si přitom budu hradit sama či s pomocí případných sponzorů,“ odpovídám. Ani teď to není úplně ono – výměna trochu jinak formulovaných dotazů a trochu jinak formulovaných odpovědí ještě chvíli pokračuje, než je čas jít spát. Jenže já teď oko v klidu nezamhouřím. Jak to říkali? Že investora pro vlastní start‑up musíte být schopni získat během prezentace o max. deseti slajdech? A sakra!

30. 10. 2018

Jak kdysi na každé telefonní budce visívalo „Think big“, tak se to tenkrát do mě asi vtisklo. A já se jala shánět pro patronát nad dárcovskou výzvou známou tvář ze světa sportu nebo kultury a pak firemního partnera pro navýšení darů individuálních dárců. Prostě druhé Vánoce pro Sue Ryder z kraje roku, kdy pokladnice je už téměř prázdná a dotace ještě v nedohlednu. No a právě přišla jedna odpověď – jupííí! Bohužel se v ní ale píše, že na patronát pro výzvu už nemá volnou kapacitu – stěží stíhá vlastní aktivity, k tomu hapruje zdraví. Nezlobím se, chápu. Třeba ještě téhle výzvě není profi partnerství souzeno. Tak uvidíme!

13. 12. 2018

Ve Sue Ryder jsem začínala jako dobrovolník a teprve po delší přestávce na mateřské se pak ucházela o zaměstnaneckou pozici. Během pohovoru padla otázka, co vnímám, že se za ta léta ve Sue Ryder změnilo. A mě hned napadlo, „že, co se změnilo, jsem ještě neměla šanci zjistit, ale z těch pár chvil čekání na recepci jsem poznala, co přetrvalo – pocit skutečného domova, když člověk vstoupí do útrob Michelského dvora.“ Ten pocit mám i dnes na koordinačním setkání k mé dárcovské výzvě s teď už bývalými kolegy. Těžko věřit, že jsme se naposled viděli před 6 měsíci. Vše je tak samozřejmé, jako bych bývala vůbec neodešla. Výzvou jsou nadšeni, připraveni s čímkoli pomoci. Jejich odhodlání mě nabíjí zase zpět a já si uvědomuji, jak je to pro zdar celé akce důležité. Jsem za to, za ně, moc vděčná. Ještě tedy dozařídit pár věcí, něco natrénovat a za méně než měsíc vše vypukne!

9. 1. 2019

Áááá, jak já jsem nervózní! Výzva právě spuštěna – nasdílena na Facebooku – chvíli před půlnocí! Chtěla jsem dřív, už vpodvečer, ale doma byl šrumec, pak asi zas ještě skvrny na Měsíci a super pomalé ukládání dětí k spánku a nakonec ještě sekající se počítač. Závěrečná fáze porodu komplikovaná, dál ale cítím, že to bude jak na tobogánu. Teď už si jen držet klobouk a palce!

11. 1. 2019

Čtyřicítka pro mne znamená i návrat ke kořenům – rodině, přátelům, místům… A na jednom takovém místě jsme se včera sešli – bývalí spolužáci na základce. Tematicky v tělocvičně, kde jsme si po náročném tréninku (šplh po tyči a zhoupnutí na kruzích) přiťukli na zdraví a narozeninovou čtyřicítku všech ostatních spolužáků z ročníku. Tak jen to nej! Neuběhlo ani 48 hodin od zveřejnění výzvy a jsme na 16 % cílové částky – úžasné! Při závodech se doporučuje „hlavně nepřepálit start!“, ale tady ve výzvě je to jiné – jen se přepaluj, starte!

13. 1. 2019

Spolužáci drželi partu i dál! Jeden poradil tréninkovou trasu, s druhým jsme ji pak v terénu tři hodiny povětšinou úspěšně míjeli. A pozor, zažila jsem běžeckou premiéru s batůžkem! Díky němu mě pak v té zimě a větru hřálo alespoň vědomí, že si na zádech nesu čokoládu. Pro klienty Sue Ryder už máme 40 hodin rehabilitace! Tak jen vytrvat – 160 ještě zbývá!

15. 1. 2019

Jediné, co během posledních let stačím pořádně sledovat, jsou pohádky. A teda přiznávám, že z nich čerpám velkou moudrost – pro všechno. „Já nejsem tvoje kořist! Já nejsem tvoje kořist! Já nejsem tvoje kořist!“ – třeba tahle bojovná slova šavlozubého tygra Diega patřila v Době ledové 2 stoupající vodě, když stál se zaťatými drápy na ledové kře a sbíral odvahu do ní skočit pro záchranu dvou spřátelených vačičáků. Tahle propůjčená bojovná slova mi při běžeckých trénincích pomáhala zdolávat schody na Vyšehrad. Jenže teď stojím na úpatí vítkovského kopce a ten si žádá těžší disneyovský kalibr. Jako Kung Fu Panda před závěrečným vítězným utkáním s býkem Kaiem – výrobcem vdov, nefritovým bijcem – začínám hledat odpověď na otázku, kdo vlastně jsem, a tím i v sobě probouzet zatím netušenou energii: „Jsem maminka Jana, nebo bláznivá běhna? Jsem darující, nebo obdarovávaná…? Zdá se, že všechno dohromady. Já jsem dračí bojovník!“ A než stačím dokouzlit, stojím zadýchaná a se srdcem v krku na vrchu pod koněm a mrkáme na sebe s Žižkou. Jo! „Třeba já tě podpořím, protože je mi tě líto,“ zasmál se švagr Sergej a dolil mi sklenku vína. Já se nejprve rozesmála taky, pomalu mi ale koutky začaly tuhnout. Přála jsem si pro dary trochu jinou motivaci – že podpořit Sue Ryder v jeho práci má smysl. Pro každého z nás, už teď! Zpátky jako dobrovolník pokračuji ve Sue Ryder v návštěvách jedné z klientek domova. Jako její společnice. Při kávě si povídáme – možná těžko věřit – ale nejčastěji o chlapech.

22. 1. 2019

–5 °C teplota vzduchu, 3,1 °C teplota vody… Skvělí Radka a Ota mě dnes vzali k Vltavě mezi otužilce na intenzivní workshop pro zocelení těla i ducha! Prý jsem první chvíle ve vodě ječela jako nikdo jiný. Já si ale jen pamatuji chvilkový pocit neschopnosti se nadechnout vystřídaný křišťálově čistou bdělostí v každé buňce těla (rovné šílenství, myslím). Po zahřátí u kamen a horkém čaji se mi pak dostalo ukázky efektního dýchání pro zvýšení běžecké kondice. Radce a Otovi velké díky! A všem dalším příznivcům taky! Jsme právě v půlce – pro Sue Ryder již máme 20 000 korun a 100 hodin rehabilitace!!! Tak hurááá ještě do té druhé půlky! Stojí to za to!

24. 1. 2019

Tak já vážně letím! Na chvíli mě zamrzelo, že neuvidím oceán. To když jsem zjistila, že Marrákeš leží ve vnitrozemí. Vynucená změna letenek mi ho ale nakonec do cesty přeci jen přinesla. Stejně jako Pedra z Lisbon City Runners a s ním i krásnou večerní běžeckou tour po nejzajímavějších místech Lisabonu. Cítím velký vděk za všechno povzbuzení z domova a také podporu Sue Ryder! Kolem maratonské třicítky prý přichází krize, já ale věřím, že tu případnou naši ve výzvě šťastně přefrčíme! Obrigada, vesmíre!

25. 1. 2019

Mávám z podmanivě krásné Marrákeše! Dnes byla ještě maratonská vesnice prázdná. Do zítřejšího večera jí ale pro registraci projdou tisíce běžců. Já už mám splněno, pozítří přískoky vpřed na start!

26. 1. 2019

„Teď už nic neměň. Běž tak, jak jsi zvyklá. Alespoň mně se novinky při závodech nevyplácely,“ volal mi ještě před odjezdem spolužák ze základky a výborný ultraběžec Honza. „Jo. Tak ale, co se mi může stát nejhoršího, když si na cestu vezmu neozkoušený gel?“ ptám se ještě. „No, jestli ti nesedne, tak se zbluješ“. Nebo taky: „Poslední dobou mě při běhu začne bolet šlacha zezadu kolene…“ „Hmm, na maratonu je dobré to, že tě za chvíli bolí celé tělo, takže na šlachu brzy zapomeneš.“ Tak bezva! Mezi borci poběžím poslední, cestou se zbluju, praskne mi šlacha a v křečích zemřu v příkopu u cesty. Nakonec ještě zruinuju celou rodinu kvůli nákladům na repatriaci ostatků. A co pak výzva??? Té jediné by to možná i prospělo – jak se to říká? Není špatné reklamy??? Panika přesto vrcholí! Stačí ale chvilka chatování s mými anděly v Česku a je to zpátky, už se zase jen těším na ten volný čas a prostor prostě jen běžet!

27. 1. 2019

Hotovo! Maraton zdárně pokořen, i když sama dárcovská výzva až do čtvrtka žije dál! Celý běh byl neuvěřitelným příběhem o potkávání se a sdílení. Ještě za šera a mlhy jsem se vydala na start, abych tam narazila na Pavla a Dušana v tričkách RunCzechu. Slovo dalo slovo a na trať jsme vyběhli společně. A že je svět malý, cestou jsme ještě přibrali Kristýnu. Mávl na nás i její kamarád Ondra. Prostě jsme většinu trasy běželi společně, podávali si mandarinky, datle, láhve a houbičky s vodou, vtipkovali a povzbuzovali se. Čas prozatím nevím přesně, ale je možné, že jsme to zvládli pod 4 hodiny. Pro většinu by tím padly osobní rekordy! Než padnu já sama, musím ještě všem moc poděkovat. Za všechno povzbuzení mě samotné a také podporu Sue Ryder – během maratonu výzva poskočila na 79 % cílové částky! Proto věřím, že i tuhle celou čtyřicítku nakonec dáme!

28. 1. 2019

Kde nohy zrovna odpočívají, ruce nezahálí. Pohlednice na přání jsou napsané a na cestě do Čech! Stejně jako já. Tak už se moc těším!

30. 1. 2019

Maratonská nej… Nejpřesněji změřený čas 3 : 51 : 15, dohledaný pod trochu jiným jménem a úplně jiným startovním číslem. Nejtěžší chvíle – když asi čtyři povzbuzující za sebou vždy v odstupu několika stovek metrů volali: „Už jen 1 km do cíle!“ Největší zjištění – první nafukovací brána v cílové rovince ještě není cíl! Až ta některá další s časomírou!!! Nejneuvěřitelnější – v tuto chvíli máme dárcovskou výzvu splněnu na 126 % v částce 50 308 Kč! Pro klienty Sue Ryder to tak znamená více než 250 hodin rehabilitace a fyzioterapie!!! Tak vděčná jsem! Zvlášť teď, když už sama vím, jak pohyb dokáže člověku proměnit život!

1. 2. 2019

Jedna velká radost pro mne a pro klienty Sue Ryder navíc ještě i 256 hodin rehabilitace a fyzioterapie zlepšující pohodu těla i duše! Děkuji všem, kteří se stejně jako já nechali výzvou strhnout, za tak krásnou oslavu narozenin! Děkuji bývalým kolegům ze Sue Ryder, že svou prací nepřestávají dávat člověku tak po čertu dobré záminky pro podobně bláznivé výzvy! Děkuji rodině, že stála při mně!

6. 2. 2019

Tak nějak si představuji, že to jednou bude i s mými syny. Dala jsem jim život, spoluutvářím začátek jejich cesty, aby pak v jednu chvíli sami vylétli do světa, žili vlastními životy a přesáhli ten můj. V několika posledních dnech jsem to v malém zažila se svou výzvou. Oficiálně skončila k 31. 1. – dospěla. Jenže pak se nečekaně sama rozlétla! Přišlo pozvání na prezentaci do Vojtovy třídy a malí dychtiví maratonci a filantropové byli rázem na světě. Ze Sue Ryder přišla nominace na dobrovolnické ocenění, ať už dopadne jakkoli. A do třetice dnes přišla nabídka z Nadace Via otisknout výzvu ve čtvrtletníku Umění darovat. S tím vším hlavně přišla příležitost dát ještě i dalším lidem vědět o možnosti individuálních dárcovských výzev a skvělého nástroje k jejich realizaci – portálu Darujme.cz! Příležitost ještě znovu dát vědět do světa, že ve Sue Ryder dělají skvělou práci pro seniory a jejich blízké a že jejich podpora se vyplatí nám všem! A nakonec také, že pohyb je prostě super! Tak jen do toho všeho! Stojí to za to!

 

Jana Červenková (1979) má dva syny, žije v Praze a pracuje v rodinné firmě.

Po maratonu běhá dál a s respektem a sílícím odhodláním  vzhlíží k ultratratím,

tedy běhům delším než „jen“ čtyřicet kilometrů.

 

 

text : jana červenková, foto : archiv autorky