Dary zvyšují kulturní bohatství měst

Jedním z významných trendů je přesun velkých soukromých sbírek z privátního do veřejného prostoru. Sběratelé stále častěji darují své sbírky muzeím a galeriím, čímž zvyšují kulturní prestiž daných měst. Velké dary ovšem mohou jejich příjemcům způsobit také značné problémy. 

 

Soukromé sbírky výrazně zvýšily prestiž Vídně, která dnes patří k předním kulturním destinacím Evropy. Už tak bohaté kolekce bývalého centra mocné habsburské monarchie obohatily v poslední době dvě unikátní kolekce. Jednou z nich je sbírka Herberta a Rity Batlinerových, kteří věnovali galerii Albertina svou kolekci evropské moderny s desítkami cenných obrazů Moneta, Picassa, Modiglianiho či Chagalla. Druhým darem je kolekce profesora Rudolfa Leopolda, lékaře a sběratele zaměřeného na Egona Schieleho. Přestože malíř zemřel těsně po skončení první světové války v pouhých 28 letech na španělskou chřipku, vytvořil za svůj krátký život zhruba 250 obrazů a na dva tisíce kreseb a akvarelů. Jedním z největších sběratelů Schieleho byl právě Leopold (1925–2010). Se sběratelstvím začal už ve dvaceti letech a za svůj život shromáždil přes pět tisíc děl vystavených nyní v novém Leopoldově muzeu, které je dnes jednou z největších uměleckých atrakcí Vídně (hodnota obrazů je odhadována na 20 miliard korun). Nicméně výstavba Leopoldova muzea nebyla jednoduchá – Rudolf Leopold měl poměrně jasnou představu, jak by měla galerie postavená speciálně pro jeho sbírku vypadat, a při přestavbě chátrajících koníren musely pomoci vídeňská radnice i zemská vláda. Celková investice do přestavby areálu s rozlohou 60 tisíc metrů čtverečních činila 150 milionů euro, nicméně dnes je kulturní areál MQ živým společenským centrem. Vedle finančních nároků mohou podobné dary způsobit také etické komplikace, jak se stalo v případě Gurlittovy sbírky, přes šedesát let utajené kolekce stovek významných uměleckých děl, o nichž neměl vůbec nikdo ani tušení. Na světlo světa se celý příběh dostal obrovskou náhodou, díky rutinní kontrole celníků ve vlaku z Curychu do Mnichova. Při ní celníci našli u staršího muže devět tisíc euro v hotovosti. Tato částka byla ještě povolena, tak muže nechali jít, ale upozornili své kolegy v Mnichově, kteří u osaměle žijícího důchodce Cornelia Gurlitta udělali domovní prohlídku a nestačili se divit. V jeho domě v luxusní části Mnichova totiž našli velkolepou sbírku 1 500 uměleckých děl, jejichž hodnota byla vyčíslena na 25 miliard korun. Brzy byl také odhalen původ sbírky. Cornelius obrazy zdědil po svém otci Hildebrandovi, který byl historikem a sběratelem umění.

 

V době nacistického Německa prodával zahraničním sběratelům obrazy, které byly vyřazeny ze sbírek státních institucí jakožto zvrhlé umění či zabaveny soukromým sběratelům. Hildebrand Gurlitt ovšem obrazy pouze neprodával, budoval si rovněž vlastní rozsáhlou kolekci. Deset let po skončení války zahynul při autonehodě a celá sbírka připadla synovi, který díky tomu nemusel nikdy pracovat – stačilo čas od času prodat některý z obrazů a hned měl peníze na živobytí. Po objevu děl, která byla více než půlstoletí považována za nenávratně ztracená, byla celá kolekce Gurlittovi zabavena. Následně ale Cornelius uzavřel dohodu s německou vládou, v níž souhlasil s tím, že bude přezkoumán původ všech děl, přičemž díla ukradená nacistickým režimem budou navrácena dědicům. Zbytek kolekce (tedy díla vyřazená ze státních sbírek – a těch byla většina), získá zpět do svého vlastnictví. Jenže pouhý měsíc po uzavření této dohody Gurlitt zemřel a celou svou sbírku odkázal Muzeu výtvarného umění ve švýcarském Bernu. Jenže nebylo zdaleka jasné, zda muzeum tento eticky sporný dar vůbec přijme. Projednání celého případu nakonec trvalo dlouhých šest měsíců, na jejichž konci se vedení muzea rozhodlo dar přijmout, ovšem pod podmínkou, že převezme pouze ta díla, u nichž bude stoprocentně prokázáno, že nepocházejí z nacistických krádeží. První obrazy převzalo muzeum počátkem roku 2017 a jeho kurátoři z nich připravili výstavu s názvem „Zvrhlé umění: zabavené a prodané“, které novou akvizici včetně všech nastolených etických a právních otázek prezentovalo veřejnosti. Na veřejnost se tak po sedmdesáti letech dostaly obrazy, které kdysi visely v německých galeriích, avšak po příchodu nacistů k moci byly ze sbírek odstraněny a rozprodány.

 

Také Metropolitní muzeum umění v New Yorku má problémy s věhlasným darem. Od kosmetického magnáta Leonarda Laudera dostalo jeho mimořádně cennou kolekci kubistického umění, jejíž cena se blíží 30 miliardám korun. Potřebuje pro ni ale vybudovat speciální křídlo, na jehož výstavbu stále nesehnalo peníze. A původní datum otevření plánované na rok 2020 (150. výročí vzniku muzea) se odkládá.

 

Článek vyšel v zimním čísle časopisu Umění darovat, 2018.

Text: Ester Bezděk

RUBRIKY: ,